Otevírací doba
Hluboká 1
 

pondělí  8,00 - 18,00
úterý   zavřeno
středa  8,00 - 18,00
čtvrtek  8,00 - 18,00
pátek
8,00 - 18,00

 

Hudební oddělení
Zvuková knihovna 

Jako na dospělém oddělení

a ve čtvrtek pouze do 13,30!
 

Dětské oddělení 

pondělí ​12,30 - 18,00
úterý zavřeno
středa ​12,30 - 18,00
čtvrtek 12,30 - 18,00
pátek ​12,30 - 18,00

 

Pobočky Březinova
a Bedřichov

pondělí 10,00 - 12,00
13,00 - 17,00
úterý zavřeno
středa 10,00 - 12,00
​13,00 - 18,00
čtvrtek 10,00 - 13,00
pátek 10,00 - 12,00
​13,00 - 17,00

 

Pobočka Horní Kosov  

pondělí 10,00 - 12,00
13,00 - 17,00
úterý zavřeno
středa 10,00 - 12,00
13,00 - 17,00
čtvrtek 10,00 - 13,00
pátek 10,00 - 12,00
13,00 - 17,00

DUDEKšou

Prohlédnout archiv

DUDEKšou

zábavná show v rámci Dne pro dětskou knihu

pondělí 28.11. 2016

 


 

Den pro dětskou knihu 2016 byl velmi veselý, protože hlavní hvězdou se stal ilustrátor Adolf Dudek, člověk plný pozitivní energie. Vletěl do knihovny silou uragánu, způsobil padání dětí ze židlí smíchy – naštěstí bez zranění - a nešetřil ani paní učitelky a knihovnice.
Na dvou dopoledních besedách s dětmi z třetích tříd ZŠ Rošického maloval s dětmi Vánoce. A před Vánoci chodí: „Jedno kolo, druhé, třetí, co to kreslím, milé děti?“ Děti volají: „Vlak, auto!“ „Ale kdepak! Borec má čepici s křížem a dlouhé vlasy – Mikuláš. Druhá černá chlupatá koule má na hlavě parůžky, ne, roh, taky ne, vy říkáte, že má rohy dva? A co bude z třetí koule? Má hvězdu na čele a dlouhé vlásky – je to bytost podobná panu malíři, tedy anděl.“ Andílkovi ale chybí oči, pusa, nos a pan malíř vyzývá k domalování. Ujala se toho Dorotka a krásný andílek je mezi námi. Čert nás ale stále zlobí: jednoho si namalujeme podle říkanky: Buchy, buchy na dveře, kdo nám dveře otevře, otevře nám kočka, co má velká očka, otevře nám prase, kdo tu straší zase? Cení na nás zuby čert! Výraz čertovy tváře se mění pomocí očí a úst, teď čert spí. Pozor, bomba!  Všichni k zemi! My si zahrajeme, jak čert vstává: stoupneme si, zacvičíme si, omyjeme černý obličej, vyčistíme černé zuby, vykloktáme ohnivou vodou a vyplivneme. To je žár, to je var, hip, hip, hurá, peklu zdar, ahoj čerte! „Čertíci“ se nám pěkně rozdivočili a legrace se valí dál. V zimě totiž také padává sníh a z něho se staví: stojí, stojí panáček, na hlavě má plecháček, místo očí uhlíky, na kabátě knoflíky, stojí sám a stojí bos, červený má z mrkve nos. Máme tu dva sněhuláky a chybí třetí. Kdo ho domaluje? Ale nebude to jednoduché, malujeme po slepu. A je tu sněhulácká rodina – táta sněhulák, máma sněhulajda a jejich trochu divné dítě.
A stále nám sněží, pojedeme na hory školním autobusem! Pan řidič se loučí s manželkou – Vzal sis svačinu? Máš klíče? Nechceš jet s námi na hory, ženo? Bez tebe budu nešťastný! Chlapec v roli manželky praví znuděným hlasem: „A to je jedno!“ Nakonec jede „manželka“ s námi. Jedeme a jedeme a tu náhle kolona na déjedničce – 5 minut, 10, 20, 30, chce se nám čurat, ale po dlouhém stání už ne! Na horách si užíváme na běžkách, snowboardu, skokánku i sjezdovce, ale musíme si chránit své chytré hlavičky helmou. Občerstvujeme se kolou. Na zpáteční cestě zjišťujeme, zda nám nechybí soused.
A co přinesly Vánoce? Za velkým oknem malé okno, za malým oknem okénko, co se tam schovává, Adélko? Děti kreslí dárky: kolo, pejsek, panenka …

 


Odpoledne neúnavný pan Dudek vyběhne schody z přednáškového sálu v přízemí do dětské studovny ve třetím patře a pokračuje svojí známou „šou“ Malování pro děti, tentokrát speciálně pro třídu 4. B ze ZŠ Seifertova a také odpolední návštěvníky knihovny. Na rozpůlené malovací ploše vždy někdo maluje s panem malířem podle říkanky. Malujeme kačera mutanta z Černobylu s brýlemi a vrtulkou v zadní části těla, z deštníku nám vyroste houba (ne smaženice, ta se blbě maluje), z houby tu máme lidský obličej „dědka bezdomovce od popelnic“. Několik čar a náhle zajíc sedí v trávě (ne v krávě). A jak namalovat kocourka? Namotáme klubíčko, do něj menší jablíčko, nakreslíme očka, ať se kouká kočka, pak ocásek, uši, kníry má kocourek bílý, ocáskem si zacvičí, náš kocourek kočičí.
Ani paní učitelka není ušetřena: musí kreslit s panem Dudkem sluníčko prý jako dětem do památníku podle říkanky: podívej se matičko, namaluji sluníčko, sluníčko má očka, jak nějaká kočka, vesele se usmívá a tiše si povídá, svítím, svítím na stromy, posvítím i na domy, svítím také kotěti, ale nejvíc pro děti. Sluníčko se povedlo, usmívá se na nás a jaká je paní učitelka? Skvělá, hustá!
Několik „dudčích hlášek“ nakonec:
„Směješ se, jako když se delfín srazil s ledoborcem.“
„Jé, teď jsem zastřelil Kniháčka!“ (foukací pistolí na malování)
„To byla bomba, jako kdyby do mě napálil kamion!“
„Důležité je, kde nakreslíme oči, podle toho vznikne koťátko, kočka, andílek nebo zajíček mutant!“